Za běžných podmínek je ozón plyn, jehož molekuly tvoří tři atomy kyslíku – O3. Podle typického zápachu dostal i své jméno – ozein znamená v řečtině „páchnout“. Ozón je velmi reaktivní plyn, mnohem reaktivnější než samotný kyslík, čehož chemici využívají pro různé oxidační reakce. Na rozdíl od kyslíku, který je v plynném stavu bezbarvý, má plynný ozón barvu modrou. Kromě bouřek, kdy ozón přirozeně vzniká při blescích i v přízemních vrstvách atmosféry (v tzv. troposféře), se vyvíjí i ve vrchnější vrstvě, stratosféře, která sahá až do výšky cca 50 km. Vzniklý ozón je v atmosféře zastoupen nejvíce v nadmořské výšce kolem 20–30 km. Proto se tato část stratosféry označuje jako „ozónová vrstva“. Díky ní na zemský povrch dopadne jen asi 1 % UV záření a zbytek je pohlcen ve stratosféře. Ozón může vznikat i v troposféře reakcemi zplodin automobilů. Výfukové plyny totiž obsahují malý podíl oxidů dusíku, které za slunečného dne mohou reagovat s kyslíkem za vzniku ozónu. Ozón je však pro živé organizmy je velmi jedovatý.
ZAHRÁT HRU Halogenderiváty uhlovodíků
